Protikuřácký zákon, který má být po svém odmítnutí parlamentem stůj co stůj vládou znovu prosazen, je svým pojetím příkladem nepřípustné snahy státu řídit prostřednictvím zákonů způsob života státu podřízených občanů. Záminkou je údajná ochrana jejich zdraví, ale o tu ve skutečnosti nejde. V tom případě by totiž bylo logické, kdyby stát výrobu a spotřebu tabákových výrobků zcela zakázal, jako je tomu u jiných nebezpečných drog. U nich je však trendem dneška legalizace.

Toto šíření dobra státem prostřednictvím zákonů má povahu šikany různých skupin obyvatel, které mají údajně takové zákony chránit. Stejným ostrakizačním tendencím mají být vedle kuřáků vystaveni i konzumenti tučných a sladkých potravin atd. Stát se stále více snaží nutit občany k životnímu stylu podle představ pokrokářské ideologie. Rozhodl se proto přimět neuvědomělé lidi, aby povinně žili zdravě a dlouho.

To se sice děje – především díky pokroku medicíny, ale nové problémy, které tím vznikají, zákony řešit neumí – stát nemá pro rostoucí počet seniorů práci ani peníze na důchody a obrovským problémem začíná být péče o velký počet osamělých starých lidí. Ale i na to existuje „pokrokové řešení“ ze stejného ideového soudku, které již někde státní moc povolila a jímž se celý kruh uzavírá – eutanázie.

Možná stojí za to si připomenout, že toto vše byly i priority Adolfa Hitlera, a jak to všechno dopadlo.

Jiří Weigl